sobota 20. února 2016

Marie Doležalová: Kafe a cigárko

Dnešní článek bude o knížce Kafe a cigárko od herečky Marie Doležalové. Nejde vlastně o přímo o knihu, ale o knižní vydání jejího stejnojmenného blogu, za který získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera. Toto jsou informace, které už asi všichni víte, tak to nebudu prodlužovat a vrhneme se hned na můj názor na knihu :-)

Kafe a cigárko jsem si objednala ke konci prosince v Martinusu, poté, co jsem si přečetla dva články na blogu, které mě pobavily. Hned, jak mi dorazila, zaujala mě svým originálním zpracováním. Líbí se mi formát, papír i krásné a vtipné ilustrace od Jana Hofmana.


Obsahově se mi knížka taky moc líbila - byla to taková milá oddechovka. Ale na druhou stranu musím říct, že úplně nechápu, za co dostala (rsp. blog) cenu Magnesia Litera. Ale co já vím, zase tolik blogů, zaměřených jen a pouze na život (ne na kosmetiku, knihy, cestování, atd..) neznám, takže možná ve srovnáním s ostatními je tenhle blog nadprůměrný.

Co si myslím, že je chybou u mě a i ostatních čtenářů, kteří to mají s touto knihou podobné, je to, že jsme Kafe a cigárko četli opravdu jako knihu. Jenže ona to kniha není. Doporučuji vám tedy si k ní sednout vždy jen na chviličku a přečíst tak maximálně pět kapitol (článků) za den. Prostě jako by jste četli blog. Vychutnáte si ji tak mnohem víc a můžete k ní číst klidně další knížku.

Doufám, že jsem nevyzněla moc negativně, to bych rozhodně nechtěla. Knížka se mi líbí a jsem ráda, že vyšla, protože blogy nestíhám číst. Líbilo se mi, že v ní herečka popisuje své zážitky velice konkrétně, ale vlastně anonymně. Spojení těchto dvou slov zní zvláštně, že? Ale je to tak. Kafe a cigárko se nikoho nedotkne, ale přesto si sem tam "rýpne". Ke knížce se určitě vrátím, protože tím, že šlo vlastně o spojení mnoha krátkých příběhů a zamyšlení, si ji už moc nepamatuji. (A to jsem ji četla včera.)

Váhala jsem, kolika hvězdičkami Kafe a cigárko ohodnotit a nakonec jsem po dlouhém rozhodování zvolila ***. Musím si nechat rezervu pro srovnání s jinými podobnými blogy/knihami. Čtvrtou hvězdičku by si případně zasloužila za nádherné zpracování.

4 komentáře:

  1. S tím čtením "na kousky" ti moc dobře rozumím. Kafe a cigárko jsem sice nečetla, ale mezi mé dvě naposled přečtené knížky patří Holka, a ne ledajaká od Leny Dunham a P.S. od Ani Geislerové, což jsou knížky dost podobného ražení. Takové deníčkové, kterými neprostupuje žádný konkrétní příběh. Což prostě nejde přečíst naráz, pak si člověk všímá, že se některá témata opakují, občas už se to začne i táhnout... Jenomže já jsem takový puntičkář, že si nedovolím číst dvě knihy naráz, ale asi jsem sama proti sobě, no. :D Každopádně pěkná recenze a blog. :)) Přidávám odkaz na svůj, kdyby ses chtěla mrknout, budu moc ráda: http://anninydeniky.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto tě chápu! Já taky nečtu víc knížek naráz, i proto jsem tuhle přečetla během jednoho dne a myslím, že jsem si ji fakt neužila naplno. Ty dvě jsem ještě nečetla, určitě na ně mrknu :-) Na P.S. mám zálusk, akorát se malinko bojím, že budu zklamaná, protože jsem pár sloupků od Ani v Elle četla a přišly mi takové depresivní. Ale už kvůli těm ilustracím ji musím mít! :-D
      Děkuji za pochvalu, na blog mrknu ;-) H.

      Vymazat
  2. Marii čtu na blogu a její styl psaní se mi hrozně líbí, věřím ale, že číst více textů v kuse nemusí fungovat tak dobře :) Kafe a cigárko je ale jinak jedna z těch knih, nad kterými budu o koupi uvažovat tak dlouho, až se jednou prostě neudržím a koupím si ji :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu to nefunguje, no. Přečtu si jí ještě jednou po kouskách :-) Za koupi určitě stojí, tak šup do toho! :-)

      Vymazat