Polsko den 4 - rozpálený Hel a další jobovka

V den, kdy jsme se plánovali vydat na poloostrov Hel bylo úplně největší horko. Ráno jsme dorazili na místo, kde jsme doufali, že se nám podaří koupit lístek. Ano, podařilo se a uznávám, že hysterie předešlého dne byla naprosto zbytečná :-D Takže jsme lístek koupili a vyrazili hned prvním spojem na Hel. Cesta trvala, myslím, přibližně 2 hodiny. 

Když se vyjelo z... přístavu? Přijde mi divné to takhle nazývat, ale asi to je přístav.. Nebo spíš takové parkoviště pro lodě uprostřed města. Tak prostě když loď vyjela, ještě nějakou dobu trvalo, než jsme vyjeli z Gdaňsku a ta cesta byla prostě krásná. (Když sem nahrávám fotky, tak musím říct, že celý pobyt v Gdaňsku mě fascinovali vodáci! :-) Já bych se tady bála, že mě přejede nějaká loď.) Potom už jsem se trošku nudila, protože jsme pluli na moři, okolo nic nebylo, jen v dálce byl vidět Hel. Dlouho jsem vydržela sedět na přídi, i když tam teda hodně foukalo a byla velká kosa. Pak jsem si přesedla, ale pořád tak, abych viděla na moře. Co kdyby se náhodou ukázali delfíni? :-) Né, neukázali se! :-( 

Konečně jsme dojeli na Hel a to ve chvíli, kdy už bylo slunce vysoko a my jsme se pařili v parádním horku. Bohužel jsem hlupák a když jsem se balila do Polska, vůbec mě nenapadlo, že by tady mohlo být takový teplo, takže jsem si nevzala plavky. Kuba je sice měl, ale držel basu, takže si je kolegiálně na Hel zapomněl vzít :-D Vyšli jsme z lodi a z přístavu rovnou na klasickou turistickou uličku podél pláže plné mnoha lidí, kteří se rozhodli v tomto horku svlažit v té nádherné čisté vodě s pozvolným vstupem do moře. Ano, trpěla jsem!

Abych taky vysvětlila, proč jsem vlastně chtěla vyrazit na Hel, že? Když jsem plánovala kam na výletu do Polska pojedeme, zaujal mě poloostrov u Gdaňsku, o kterém jsem se dozvěděla poprvé v životě. Kamarádka mi říkala, že je to tam prý moc krásné, ať si určitě zjistím nějaké informace. Klasicky jsem si tedy sedla k Google obrázkům a koukala, co tam uvidíme zajímavého. Všude byli tuleni, takže pro mě, jako pro milovníka zvířat, bylo jasné, že se sem musíme podívat. Hned po vylodění se jsme se tedy vydali hledat místní "fokárium". Vstupné bylo snad směšných 5 zlotých, prostě opravdu málo peněz, a teda zaslouženě, protože co se týče zážitku, tak nebylo moc za co platit. Fokáriom bylo malinkaté a my jsme ještě měli tu smůlu, že jeden ze dvou bazenů zrovna čistili a druhý byl tak špinavý, že v něm nebylo nic vidět. Všichni tuleni (asi 5 jich tam bylo, ale těžko se to počítalo) tedy byli v tom špinavém a viděli jsme je jen, když se sami rozhodli, že se ukážou. Čekala jsem něco většího, víc prostoru, větší bazén, kde by si mohli tuleni pořádně zaplavat a my bysme si užili pohled na ně, toho jsem se bohužel nedočkala. Jestli na Hel pojedete, do fokária se jděte podívat, protože za těch pár korun to stojí, ale určitě tam nejezděte jen kvůli tomu, protože budete zklamaní. 

Když jsme šli dál podél pláže, došli jsme na místo, které bylo nazváno delfinárium. Ve skutečnosti to byla "jen" vyhlídka na moře, kdy sedíte na lavičce za sklem (vypadá to nějak jako zastřešená autobusová zastávka) a všude jsou cedule, abyste byli tiše. Neviděli jsme samozřejmě nic, protože bylo poledne a na pláži byl velký hluk, ale dokážu si představit, že to tu musí být nádherný pohled třeba večer, když se město utiší a delfíni se ukážou. Toto první důvod, proč jsem se rozhodla, že se na Hel ještě podívám strávím tady alespoň dvě noci. Druhý důvod byl ten, že jsme z tohoto poloostrova neviděli skoro nic a to bych chtěla napravit. 

Po návštěvě delfinária jsme se vydali na oběd na vynikající rybu do zdejší restaurace, pak jsme se ještě přesunuli jinam na pivo a těsně před odjezdem jsme se tedy vydali hlouběji do městečka na hlavní ulici, kde bylo plno místních, ale taky turistů, restaurací, ubytovacích zařízení a podobně. Musím říct, že jsme si poloostrov neužili tolik, jak bysme mohli. Ten čas, který jsme tu strávili byl na to velice krátký, ale zase mám tip kam se vrátit. 

Málem jsem zapomněla na to HLAVNÍ, co se nám tu stalo :-D Když jsme seděli na lavičce nad pláží a já chytala místní Wi-Fi, přišel nám email z hostelu ve Varšavě, kde jsme si zaplatili dvě noci a přesouvali jsme se tam už další den. V emailu bylo, že se nám omlouvají, ale nemají pro nás dostatek místa a tedy nás neubytují. Měla jsem naprostý ŠOK, protože naše rezervace proběhla v pořádku, vše jsme měli zaplacené a potvrzené. Už jsem si myslela, že jsem zase něco pokazila, stejně jako s jízdenkou z Wroclawi do Gdaňsku. Napsala jsem jim tedy email a za půl hodiny jsem se dočkala odpovědi, ve které se nám omlouvali, že si spletli kontakt příjemce a že s námi samozřejmě počítají. To byla snad nejdelší půlhodina v mém životě :-D