Barbara Larriva: Poppy

V každém knihkupectví, které jde s dobou objevíte regál, nebo celou řadu, s motivačními knihami, plnými citátů, hesly, životními moudry, radami, jak být šťastný a úspěšný... Všechny tyto knihy mají od začátku jasné poslání. Mám jednu takovou doma taky (a kdo ne) - Tajemství - a přiznám se, že jsem ji doposud nebyla schopná dočíst.

Pak se stane, že se jednou jen vydáte omrknout nové knížky a vidíte jednu, která vás zaujme a ani nevíte čím. Je malá, celkem nevýrazná, nemá tak zajímavou obálku ve srovnání s nejnovějšími "bestsellery", nemá zajímavý vlastně ani název, ani anotaci. Proč jsem se ji tedy rozhodla koupit? Ani nevím... asi jsem chtěla zkusit něco pro mě neznámého, stála pár korun a říkala jsem si, že když je tak krátká, tak její čtení tu chvíli přežiju, i kdyby to byl úplný brak.


Koupila jsem si ji, myslím, někdy na podzim na Pankráci. Dostala jsem se k ní až teď. Před pár dny jsem si přečetla první kapitolu a zbytek jsem dočetla dnes během letu do Dublinu. Myslím, že budu muset opět přestat věřit na náhody, protože tohle náhoda rozhodně nebyla!

Tahle knížka je tak fantastická, že to ani slovy vyjádřit nejde. Je krátká, skladná, nevýrazná (to prostě musím zopakovat) a přečtete ji během dvou hodin, rychločtenáři i dřív. Ale ona má tolik co nabídnout! V poslední době mám trošku problém s tím, že se mi opěvované knížky moc nelíbí. Nyní se situace otočila a po přečtení hodnocení k této knize na Goodreads a Databázi mi kniha přijde velice nedoceněná. Čím to je? No asi tím, že k přečtení této knihy musí být ten správný čas a nesmíte mít přehnaná očekávání. V jednom komentáři jsem se dočetla, že pokud je tato kniha zařazena mezi duchovní literaturu, pak je ale duchovní možná pouze pro teenagery, protože dospělý člověk už ji neocení. Nejsou v ní prý propracované postavy, příběh je taky velice jednoduchý a styl psaní není nijak zajímavý.

Můj názor je takový, že je to svým způsobem pravda, ale - "A CO JAKO?" Tato kniha byla napsaná s jasným poselstvím a i přes svou "jednoduchost" dokáže dodat člověku v nouzi neskutečnou životní sílu. Já se do ní začetla, když jsem se ocitla na dně (ne úplně, ale nebylo mi prostě nejlépe a měla jsem pocit, že se mi vše hroutí před očima). Během čtení jsem si několikrát pobrečela, ale byly to slzy štěstí. Uvědomila jsem si, jak moc je život pomíjivý, jak důležitá je rodina a přátelé a jakými malichernostmi se zabýváme, jak se utápíme ve smutku, v minulosti, ve strachu z budoucnosti a jak si nedokážeme užívat přítomnost a žít svůj život tak, jak bychom chtěli. Tohle vše, a ještě víc, vám tato knížka během chviličky připomene, ale nenásilnou formou, jemně - tak, abyste si na to přišli vlastně sami.

To hlavní, co se nám příběh snaží sdělit je, že jakkoliv byla minulost těžká, jakkoliv velké chyby jsme udělali a jakkoliv nám jiní lidé ublížili, nikdy není pozdě na to s tím něco dělat, odpustit těm, kteří nás ranili a HLAVNĚ, odpustit sám sobě a jít dál!

Poppy doporučuji, doporučuji, doporučuji! Hodnotím ji rovnými pěti hvězdičkami a nemám proti ní jedinou výtku. Radím vám ale počkat, až na ni bude ten správný čas a přečíst si ji, až vám bude ouvej, nebo až nebudete vědět, co dál, co s vlastním životem. Nechte se unést tím úžasným příběhem, odpusťte svým blízkým jejich chyby, odpusťte sobě, hoďte za hlavu, co bylo a s hlavou vzpřímenou hleďte v před. Soustřeďte se na to, co si ve svém životě chcete užívat a nešetřete slovy "MÁM TĚ RÁD!"

Děkuji každému, kdo si tento text přečte až do konce. Mám vás ráda... :-)