čtvrtek 18. února 2016

Barbora Šťastná: (ne)Šťastná kniha

Ke konci roku 2015 jsem začala číst Šťastnou knihu. Měla jsem určitá očekávání, se kterými jsem si ji (i její druhý díl) kupovala. Jestli se má očekávání splnila, zda vám ji doporučím, a jak na mě působila, to se dočtete na dalších řádcích. I když je vám to už z nadpisu nejspíš jasné.

S dočtením knihy jsem měla velký problém a dočetla jsem ji jen kvůli tomu, že jsem vám o ní chtěla napsat. A když už jsem si ji za ty peníze koupila...



Šťastnou knihu, i její druhý díl, jsem si koupila v takové té náladě, kdy mě nicmoc nebavilo, ale byla jsem poměrně namotivovaná k tomu, se vzchopit, a něco se sebou dělat. Myslela jsem si, že tato knížka mi k tomu pomůže (měla jsem ten dojem z anotace a komentářů) a velmi nemile mě překvapilo, že se jedná o naprostý opak toho, než jsem očekávala. Autorka místo toho, aby se snažila se sebou něco dělat, je spíše pasivní a své neduhy přijímá tak, jak jsou, a píše o nich, jako by to bylo normální. Ano, určitě se musíme přijímat takoví, jací jsme, ale taky bychom si měli uvědomit, že s některými věcmi je třeba nějak pohnout a některé vlastnosti nejsou úplně nejlepší. Člověk by se měl rozvíjet a ne se pořád utápět ve stresu sám kvůli sobě. Alespoň to je můj názor.

V mnohých pasážích jsem se viděla, nemohu říct, že ne. Ale jednalo se přesně o ty vlastnosti, které mi na vadí a chci s nimi něco dělat. V dalších částech už jsem si říkala, že to snad "ta ženská" nemůže vůbec myslet vážně a nechápala jsem se, jak vůbec sama se sebou dokáže žít. Divila jsem se, že se dokáže postarat o děti a že s ní její manžel vydrží. Já jsem ráda, že kolem sebe žádného takového člověka, jako je ona, nemám. Asi bych z něj vyrostla.

Pokud tedy čekáte, že si přečtete pozitivní knížku o tom, jak na sobě začít pracovat a změnit se k lepšímu, tak knihu radši nečtěte, budete zklamaní. Tato kniha totiž není motivační, ale demotivační.

Měla jsem ke knize víc poznámek, ale to by tento článek byl dlouhý, jako seminární práce. Rozhodla jsem se o ní napsat především proto, že jsou na ni z většiny pozitivní ohlasy, myslím si tedy, že byste měli vědět i o tom, že se kniha někomu nelíbila.

Jednu věc musím autorce přeci jen pochválit, a to je způsob, jakým píše. Umí skvěle ovládat jazyk a za to si u mě vysloužila *. Jinak bych tuto knihu ohodnotila jako "odpad"!

Knížku tedy určitě nedoporučuji (leda byste se chtěli zasmát nad tím, jak je někdo nemožný, pokud vám to tedy připadá vtipné, mě to totiž nepobavilo), ani si ji nenechám, už jsem ji prodala dál. Působila na mě negativně, četla jsem ji dlouho a s nechutí. Ano, byly světlejší chvíle, ale bylo jich dost málo. Má očekávání kniha rozhodně nesplnila a sama bych ji "šťastnou" nenazvala. Leda by to bylo myšleno jako ironie.

3 komentáře:

  1. Tak to je vážně první negativní recenze, kterou čtu o této knize :-) Všichni většinou píšou, jak je skvělá, jak se hned na svět dívají pozitivněji atd., tak teď nevím :-D Jestli na ni někde narazím, tak si ji přečtu, abych si udělala vlastní názor, ale cíleně ji kupovat nebudu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, vůbec nechápu, jak se po přečtení této knihy může někdo dívat na svět pozitivněji... Ale beru to tak, že jsem divná já, protože jsem opravdu jedna z mála, komu se knížka nelíbila :-) Nebo alespoň jedna z mála, kdo to napsal.

      Vymazat
  2. Ahoj, mně se taky nelíbila a v komentu na Databázi jsem to taky otevřeně napsala. Nějak tam není nic motivačního, jen spousta prázdných řádků a kecy leda ke kafi někde v kavárně nebo na mimáči... já tohle prostě nerada. Takže jsem za tuhle recenzi ráááda :)

    OdpovědětVymazat